Jdu s kůží na trh
Jdu s kůží na trh. Politická kandidatura není jako normální projekt. Jdu do toho celá, se vším, co jsem, co si myslím o světě, co je pro mě důležité, co chci od života. A s čistým štítem. A nehodlám se měnit. (Teda možná se budu víc usmívat, prý se na fotkách dost ksichtím, ale já přemýšlím no). A nebudu nosit barevné kalhotové kostýmky, abych vypadala víc seriózně. Já su já.
Dostávám od svých známých zpětné vazby (a děkuju jim za ně): Nebojíš se, že se ušpiníš? Že si zničíš svou odbornou kariéru? Že tě politika semele? Nebojím. Nejhorší je smrt z vyděšení, ja říkala jedna moje kamka. Dřív jsem se někdy bála, jak věci dopadnou, jestli je zvládnu a tak, ale teď už ne. Věřím si.
Chtěla bych se s vámi podělit o to, proč jsem se rozhodla kandidovat Za Lužánky. Jsem žena, matka dospělé dcery, je mi 50, mám hezký naplněný život, mám úspěšnou kariéru jako ředitelka TIC BRNO, vyhledávaná expertka na kulturní a kreativní průmysl, kulturní produkci turismus, marketing ad. a moje současná práce pro Brno mě baví a naplňuje.
Celé roky jsem se aktivně snažila být apolitická, abych si udržela integritu jako ředitelka městské organizace. A teď se něco změnilo. Cítím, že jsem dozrála do aktivního občanství a chci se politicky vyjádřit. Motivuje mě zkušenost s brněnskou politikou a s některými postupy, které jsem tam zažila. Motivuje mě starost o demokratickou společnost. A taky chci vnést do mediálního prostoru kultivovanou debatu a věcnou argumentaci.
Nekandiduju proti nikomu. Kandiduju za Brno
Zažíváme všichni hlubokou frustraci z politiky, světové i domácí. Neovlivním, jak jedná americký prezident nebo český premiér (já jsem ho nevolila), ale mohu ovlivnit, jak jednají političtí reprezentanti města. Chci dál pokračovat v práci pro Brno a zasazovat se o Brno, které respektuje svoje kořeny, pečuje o své obyvatele, vnímá jejich potřeby, sleduje Evropu a svět, inspiruje se od těch nejlepších, také se nebojí samo udávat trendy, má sebevědomí a prosperuje. A nehraje levou, ale hraje férově. A za Brno, kde politici chodí po ulici a mluví s lidmi nejen měsíc před volbami. (Teď se hodně chodí na hlavní nádraží. Taky jsem tam byla.)
Cítím obrovskou motivaci. Dává mi to smysl. Dostávám stále větší podporu a to mě nabíjí.
Co mě motivuje
Za roky práce v Národním divadle Brno a v TIC BRNO jsem dobře poznala, jak funguje správa města, jak to chodí na odborech magistrátu, v městských částech, v městských firmách i organizacích. Ne z exkurzí. Z každodenní práce. Pro Brno pracuje celá řada výborných odborníků a srdcařů, kteří dělají poctivě svou práci, přestože se jim nezřídka stává, že po volbách najednou to, co bylo, neplatí, a platí jen to, co předtím nebylo. Neodpustitelné mrhání potenciálu, energie a peněz města.
Brno disponuje celou řadu skvělých strategických dokumentů. Ty stojí ohromnou energii a peníze zpracovat, evaluovat a promítnout do akčních plánů. Tyto materiály jsou postavené na datech, deklarují cíle, kam by se město mělo (a mohlo) dostat v konkrétním časovém úseku, navrhují konkrétní cesty rozvoje, jsou pragmatické a myslí na silné a slabé stránky stránky. Představují zkrátka kvalitní věcný podklad pro efektivní řízení města. A do toho přijdou jednou za čtyři roky volby a bác, jedem podle toho, kdo si sedne do rady.
Nechybí vám tam respekt k odbornosti a zájem o skutečné potřeby města a jeho lidí? Mně ano. A naopak přebývá mi tam politická arogance. A vidím tam, že se uspokojují zájmy jednotlivců ve vedení města. Politik je občan. Aktivní občan, který reprezentuje zájmy ostatních občanů, svých voličů. Ne svoje vlastní. Nechala bych vyrobit na všechny kanceláře nad dveře.
Politika je služba veřejnosti.
Politika jsou věci veřejné. A děláme si ji sami. Sami! (Myslím teď na všechny ty pasivní povzdechy těch, kteří jen plivou žluč, nijak se nezapojí a dokonce se vypracují k pózám: nechodím volit). Politiku máme takovou, jaké reprezentanty si zvolíme. Ne. Nezjednodušuju. Je to takto jednoduché. Každý z nás má právo svou volbou to ovlivnit. Každý z nás má právo a dnes to vlastně vidím do určité míry jako povinnost, být aktivním občanem. Žijeme stále v demokratickém státě! A to není samo o sobě. Nestačí nadávat a mlčet, je třeba se aktivně zapojit. Podle svých možností.
Myslím si, že profesionalita a politika se nesmějí vylučovat. Ne každý si troufne jít do politiky Chápu. Je to drsné hřiště, které je aktuálně plné lidí, které byste si domů na kafe nepustili. Bude jich tam ale pořád víc, když jim budeme nechávat prostor.
Cesta k rozhodnutí
Moje cesta k tomuto rozhodnutí není teorie. Je to zkušenost. Začínala jsem na pozici ředitelky TIC BRNO v roce 2015, kdy byl primátorem Petr Vokřál a gesci kultury mělo Žít Brno. Brno se tehdy po onderkovské etapě, kterou jsem sledovala z Národního divadla Brno, jako by probralo a kultura se dostala na špičku politického zájmu. TIC BRNO byla v té době organizace, která stála zcela na okraji zájmu města a neplnila úkoly, které má. Začala jsem plnit svou misi. Pak přišlo další volební období. Volby znovu vyhrálo Vokřálovo ANO, ale koalici poskládala ODS, KDU-ČSL, Piráti a SocDem. Kulturu dostali Piráti a tehdejší radní Marek Fišer byl pro mě důležitým partnerem pro prosazování našich ambiciózních a odvážných projektů. Cestovní ruch měla ODS a zastupitelka Kristýna Černá, která mě měla asi hlídat, abychom propagovali Brno dost konzervativně. (To nám moc nešlo. Btw nakonec jsme k sobě našly cestu a vzájemně se začaly chápat a respektovat.) Další volby. Koalice ODS, ANO a lidovců. Současná koalice nechápe, co může kultura pro Brno znamenat. Brno nemá v kultuře ambici. Kultura jede samospádem a stojí na několika významných osobnostech. Kulturu má v gesci primátorka, která na ni vzhledem ke svým povinnostem nemá prostor se jí skutečně věnovat. Myslím, že primátor takto velkého města nemá mít na starosti tato robustní gesci vzhledem k rozsahu svých povinností.
Brno přešlapuje
Brno má v kultuře, kreativním průmyslu, turismu a marketingu evropský potenciál. Je nevyužitý. Tyto oblasti jsou nepochopené v jejich ekonomických a marketingových efektech, které mohou pro město představovat. Jak silné motory rozvoje města to mohou být, vidíme v zahraničí. Brno za posledních osm let v oblastech, které považuju za klíčové – v kultuře, vzdělání, bydlení a ochraně životního prostředí – stagnuje. V Brně zato jede naplno development. Bourá se a staví. Naplňují se zájmy. Čí ale? Obyvatelé města to nejsou. V klíčových oblastech nám ujíždí vlak.
Co chcu a nechcu
Nechcu politiku za zavřenými dveřmi. Nechcu politickou aroganci. Nechcu, aby se každé čtyři roky začínalo od nuly jen proto, že si do rady sedli jiní lidé. Nechcu, aby se odborná práce a strategické dokumenty města stávaly cárem papíru. Nechcu, aby se politici chovali jako nadlidé. Nechcu, aby se vedení města považovalo za nedotknutelnou šlechtu, která může všechno a neplatí pro ni pravidla, která sama tvoří.
Chcu respekt k lidem, kteří ve městě žijí. Chcu respekt k lidem, kteří pro město pracují. Chcu respekt k odbornosti. Chcu jasná, předvídatelná pravidla. Chcu rozhodování založené na datech a na skutečných potřebách Brňanů. Chcu, aby se dodržovaly strategie, které si město samo schválilo. Chcu, aby Brno mělo ambice. Chcu, aby se Brno respektovalo, rozvíjelo sebevědomě svoje specifika. Chcu, aby Brno ctilo svoje talenty a osobnosti. Chcu, aby Brno dotahovalo veké projekty. Chcu Brno, kde se nejen staví, ale kde se dobře žije. Chcu, aby Brno nehrálo levou, ale férovou hru. A první ligu. Logicky.
Cítila jsem pnutí. Kandiduju za hnutí
Nikdy jsem v Brně nedostala žádnou politickou nabídku. Až teď. A stala jsem se součástí občanského vzedmutí. Skutečného hnutí lidí, aktivních občanů, úspěšných lidí z praxe, brněnských patriotů, kteří se chtějí zapojit do budování Brna.
Chcu do toho dát svoje zkušenosti, energii a všechno, co jsem se za těch dvacet let práce pro Brno naučila. Není to jen cesta zalitá sluncem. Jako nic, víme. Dostávám také zákeřné rány pod žebra. Od lidí, kteří byli součástí brněnské politiky v mých začátcích v TIC BRNO. Hodně přemýšlím o tom, proč to dělají. Nepřišla jsem na to. Ale nebudu nad tím dál plýtvat energií. Chcu věnovat energii svému životnímu projektu, který mě naplňuje.
Pořád se mě někdo ptá, jak to mám s Kamilou Zlatuškovou. Známe se s Kamilou pracovně dobře, spolupracovaly jsme jako ředitelky TIC BRNO a festivalu Serial Killer, Kamila je také členkou Rady TIC spolu s dalšími odborníky. Respektuju její kandidaturu. Její motivaci kandidovat za ODS mi nepřísluší komentovat. Nyní jsme v boji o hlasy voličů konkurentky. Voliči ukážou, co je pro ně důležité, jaké hodnoty ctí a jaké Brno by chtěli.